Ahoj Jezi, pojďme hned k věci: Jaký máš pocit z dnešní doby?

Ahoj, hned na úvod hodně složitá otázka, ale zkusím se nevykrucovat a odpovědět tak, jak to v sobě mám. Doba je zvláštní. Ukázala nám všem, jak jsme některé věci pokládali za samozřejmost. Taky nám ukázala, jak si člověk zvykne vlastně na všechno. Já musím zaklepat, že mě osobně tato doba zatím nic podstatného nevzala a měl jsem čas nad určitými věcmi přemýšlet. Jediné, co mi chybí, je trénování v hale se svými svěřenci. Už se nemůžu dočkat, až se zase budeme moci sejít.

Jak postihl covid-19 pozici šéftrenéra? Musíš řešit nové věci? Jaké?

Role šéftrenéra paradoxně tak ovlivněná nebyla. Jediné, co se změnilo, tak místo standardního měsíčního trenérského meetingu v Nebovidech jsme přesunuli naše trenérské porady do online prostředí – na Zoom. Navíc za poslední rok bylo více času chystat strategické plány. Jasně, vznikly a vznikají nové výzvy, jako například jak udržet děti motivované pro online trénování, ale vždy se s trenéry sejdeme, poradíme se a děláme maximum pro spokojenost našich hráček a hráčů.

Skýtá doba covidová nějaké příležitosti a hrozby? Jaké?

Už jsem to trochu nakousl. V každé krizi je množství příležitostí a já tu hlavní vidím v tom, že jsme se měli všichni šanci zastavit, podívat se na věci s odstupem a uvědomit si, jak nám trénování chybí a jak důležitou součást v našich životech hraje. Zároveň byl prostor v rámci klubu řešit věci, na které nezbýval přes standardní období čas. Samozřejmě jsou tady i strachy, jak na tom budou děti po návratu do "normálu" (pozn. jsem zastánce teorie, že v mnoha ohledech se již svět nedostane do stejných kolejí jako před covidem) a jestli (nám) třeba nepřestanou sportovat.

Petr v loňské sezoně ještě hrál za mužský A tým. Kvůli pracovním povinnostem se ale rozhodl kariéru ukončit a věnuje se pouze trénování dětí.
Petr v loňské sezoně ještě hrál za mužský A tým. Kvůli pracovním povinnostem se ale rozhodl kariéru ukončit a věnuje se pouze trénování dětí.

Máš plán, jak tyto příležitosti a hrozby využít, respektive eliminovat?

Na příležitostech a také hrozbách neustále pracujeme. Pro udržení vztahu dětí s klubem vymýšlíme nové a nové soutěže, různé druhy online tréninků a také individuální přípravy formou XPS. Věřím, že naše práce, kterou jsme během covidu odpracovali, nás jako klub posune a až se dostaneme zpátky na palubovky, tak se naplno projeví.

Kdy očekáváš, že by se mohlo opět začít trénovat?

Tento týden ve středu jsme měli s trenéry mimořádnou trenérskou radu, kde jsme probírali aktuální možnosti. Shodli jsme se na tom, že ve speciálním režimu začneme trénovat venku (pozn. byl představen v členské sekci a komunikován na všechny členy klubu). Do haly se podle mého názoru dostaneme nejdříve v průběhu června. Za mě není podstatné, jestli se sejdeme venku nebo v hale, protože nejdůležitější pro nás pro všechny je vidět se a být zase spolu.

Ví se o tobě, že jsi aktivním člověkem, který má rád sport. Udržuješ se nějak v kondici?

Sport byl je a bude součástí mého života. Paradoxně jsem měl vlastně výhodu, protože poslední 2 roky před koronavirem jsem jako hráč na florbalové tréninky nenašel moc času a postupně jsem přecházel na běhání. Jeho velká výhoda je, že jde dělat kdekoliv a kdykoliv. Na podzim 2020 jsem konečně doléčil zraněné lýtko, takže teď pomalu začínám nabírat kilometry. Snad noha a vlastně i celé tělo vydrží, už přece jen nejsem nejmladší. :-)

Díky moc za rozhovor a ať se daří.

Já taky moc díky a přeji všem hlavně pevné zdraví a doufám, že se brzo všichni budeme mít možnost potkat ať už v halách, nebo venku. Hlavně když bude rodina TROOPERS zase spolu!