Co ti dalo působení na Kempech talentované mládeže a v čem tě to trenérsky posunulo?

Těžká otázka hned ze začátku, nezkrácenou odpovědí bych mohl napsat knihu. Zkusím to tedy stručně, díky KTM jsem poznal spoustu skvělých lidí, trenérských i hráčských profesionálů a získal spoustu cenných poznatků od kolegů trenérů i od hráčů či brankářů samotných. Každý názor, každý pohled či lehce odlišný přístup tě vždycky obohatí o další možnost, jak nad florbalem, potažmo chytáním, přemýšlet. Jo a také se díky KTM postupně učím pořádně snídat.

Liší se nějak práce s gólmany na KTM oproti tomu, co děláš u nás v TROOPERS?

Řekl bych, že v podstatě jde o úplně jinou práci. Na KTM spoléháš na samostatnost brankářů, ukážeš jim cestu, ale bývá na nich samotných, jak s nabytými poznatky a možnostmi naloží, byť se na mě mohou kdykoliv obrátit. V klubu pracuješ s brankáři na denní bázi, jejich vývoj mnohem více záleží na tom, jaké jim dokážeš zajistit podmínky a servis. Prvek samostatnosti a dobrovolnosti samozřejmě funguje i zde, ale máš mnohem více příležitostí pomoci jim s jejich kariérou.

Dá se něco z těchto kempů přenést i do každodenní klubové práce?

Jednoduché kopírování kemp → klub nelze přesně aplikovat, přeci jen se ti často bude lišit úroveň hráčů a jejich motivace, takhle to má patrně každý klub. Hlavním prvkem, který se dá snadno odnést, je individuální profesionalismus trenéra – mít vše promyšlené, navazující, adekvátně a individuálně přistupovat k hráčům, být otevřený k diskuzi a zpětné vazbě, snažit se jim dát ze sebe maximum, atd. Přinejmenším si můžeš odnést inspiraci, jak by to třeba šlo dělat jinak.

Jak bys zhodnotil vývoj gólmanů v kategorii BU16, se kterými pracuješ dlouhodobě?

Kategorie BU16 je pro mě osobně velkou výzvou, protože kvalitních brankářů ročníku 2009 je na východě poměrně hodně, diskuze o nominacích určitě bývaly jednodušší. Na druhou stranu je to zároveň pro brankáře o to více motivující na sobě pracovat. Mám jako trenér velké privilegium, že mohu pracovat se samými cílevědomými profesionály, kteří mají zájem na vlastním rozvoji a nepochybně to mohou dotáhnout daleko.

Na co se ve své práci s gólmany aktuálně nejvíc zaměřuješ?

Momentálně se nejvíce soustředíme na specializovanou letní přípravu, kterou ladíme spolu s JC Condition. Vzhledem k této fázi sezony si myslím, že aktuálně nejsem jejich nejoblíbenější trenér, mám na brankáře v tomto ohledu nemalé nároky.

Jaká byla tvoje zkušenost z Young Stars Weekendu a čím byla tahle akce jiná?

Letošní YSW byl inovativní, poprvé se k oběma skupinám BU16 připojila reprezentace Slovenska kategorie BU17. Jelikož to byla novinka, kladlo to na nás o trochu vyšší organizační nároky, ale obecně bych akci hodnotil jako povedenou. Testování probíhalo jako vždycky, zbytek kempu vyplnily zápasy týmů mezi sebou. Možnost odvést zápas s báječnými kolegy trenéry a zároveň moci v průběhu zápasu kooperovat s brankáři, na které obvykle jen koukám z tribuny, bylo velmi obohacující a příjemné.

Jak důležité jsou podle tebe takové akce pro rozvoj mladých hráčů a trenérů?

Jsem přesvědčený, že hráčsky se ti nemůže stát nic lepšího, než mít možnost se poměřit s těmi nejlepšími svého věku, dostat podněty ke svému zlepšení a to vše na půdorysu komplexní péče o všechny tvoje stránky a potřeby, navíc zadarmo. Hráčské poznatky pak i mívají přesah do klubů, nominovaní hráči často bývají lídry svých týmů a mohou přenášet svoje zkušenosti dále. Mladý trenér se může inspirovat, jak vést tréninky, jak k hráčům přistupovat a zároveň může de facto cokoliv probrat s erudovanými kolegy. Podle mě jsou tyto akce jednoznačným přínosem pro florbal po všech stránkách.

Plánuješ u trénování výběrů zůstat i nadále?

Finální rozhodnutí mi v několika ohledech samozřejmě nepřísluší, ale popravdě jen máloco dělám raději. Velice si vážím možnosti u výběrových týmů působit a snažím se brankářům i celé organizaci dát maximum svých možností.